Bull terrier a Minibull

V 18. století chtěli chovatelé získat psa vhodného pro psí zápasy a pro dávení krys na čas, a tak zkřížili buldoky s různými teriéry. Pak přidali vipety a anglické zakrslé teriéry, aby k dravosti a síle přidali rychlost a pohyblivost. Kolem roku 1860 ještě přidali krev anglických bílých teriérů a snad i dalmatinů a španělských ohařů. Díky tomuto všemu byl vyšlechtěn bílý, dobře svalnatý pes, s úzkou hlavou a kratšími nohami. V 1. polovině 20. století byli vyšlechtěni i bulteriéři s jiným zbarvením, neboť bílá barva je často spojena s genetickými vadami

Neexistuje plemeno na které by bylo tolik rozporných názorů jako na bullterriéra.

Na jedné straně je považován za zabijáka na druhé za jedno z nejmilejších psích plemen....

Typický bulík je aktivní, zvídavý, hravý a rád "šaškuje". Je též extrémně fixován na své majitele či rodinu. Zdá se, že toto vše jsou atributy perfektního psa, avšak z jeho charakteristiky vyplývají jisté nároky, které nemusí vyhovovat každému budoucímu majiteli nebo každé situaci.

Činorodost je charakteristikou, která je vlastní téměř každému mladému bulíkovi. Malý bulík je ve skutečnosti takřka stejný jako tříleté dítě v psím vydání. Všechna štěňata mají velmi "napilno" a mnoho bulíků je stále aktivních a hravých až do zralého středního věku (5-6 let). Bulíci rádi něco dělají. Proto zapadnou velmi dobře do rodin, které s nimi sdílejí volný čas a mohou na ně dohlédnout. Adaptují se však dobře i v klidnějších situacích, například v domovech starších (ale aktivních) lidí na penzi, kteří mohou mnoho času trávit se svými psi. Bulíkům nevyhovuje, jsou-li dlouhou dobu ponecháni sami doma či na zahradě nebo tam, kde je jejich fyzická aktivita velmi omezena. V takových situacích, podobně jako tříleté dítě, se začnou nudit a ničit. Často leccos okoušou, těžko se učí čistotnosti a vyvinou se u nich nepříjemné návyky, například neustálé štěkání, honění za ocáskem, a zvláštní chování. Opustit bulíka na osm až devět hodin je asi stejné jako nechat doma samotného malého chlapce.

Bulíci jsou velmi fixováni na své majitele a jejich rodiny. Díky tomu jsou většinou velmi dobrými přirozenými hlídači, ale je třeba dbát na to, aby se v nich příliš nepodporoval pud vlastnění a žárlivost. Zdá se, že je to pozitivní rys pro někoho, kdo chce, aby psi chránili jeho ženu a rodinu, ale problém nastane, pokud psi nerozlišují mezi našimi přáteli a lidmi se zlým úmyslem. Bulíci se též mohou ochotně zapojit do jakýchkoli drsných fyzických aktivit, například dětských pěstních soubojů nebo divokých her, kdy nevidí důvod, proč se nepřidat, buď, aby si též divoce pohráli (což u bulíků často představuje štípání a šťouchání) nebo aby ohlídali rodinu před fyzickým útokem zvenku.

Bulíci rádi žijí s rodinou aktivně a z tohoto důvodu je zapotřebí neustálá a důsledná disciplína. S dětmi se báječně snesou, pokud je s nimi zacházeno rozumně a to jak ze strany dospělých, tak dětí. Bulíci tolerují širokou škálu dětského chování, ale nesnesou dráždění a trvalou provokaci. Jsou neúnavnými kumpány, honí se za vším, běhají za dětmi a účastní se jejich her po dlouhé hodiny.

Mnoho bulů je schopno sdílet společnost s jinými psi, ale existují některé výjimky. Necvičení psi se většinou nesnesou s jinými psi. Přijde čas, kdy jeden ze psů musí dominovat a nevyhnutelně dochází k nepříjemnému zápasu, po kterém tito dva psi musí žít zcela odděleně po zbytek života. Fena a pes mohou dohromady žít docela šťastně. Dvě feny mohou někdy sdílet stejný domov. Znovu platí, že je třeba dávat pozor, aby nevzplanula žárlivost. Není fér očekávat, že se starší bulík, který se těšil náklonnosti rodiny, bude chtít dělit s jinými psi. To je znovu velmi podobné malému dítěti, které je náhle konfrontováno se sourozencem - k situaci se musí přistupovat citlivě.

Bulíci jsou jedineční psi. Byli pečlivě vybíráni a chováni zodpovědnými lidmi, kteří chápou dědictví vybraného plemene. Mohou vám přinést nezměrnou radost, ale mohou být i pohromou - to v závislosti na čase a úsilí, které věnujete rozvoji jejich neobyčejného charakter

Miniaturní bulteriér má více z povahy teriéra nežli buldoka. Jsou to živí, hbití a vytrvalí psi. Jsou velmi energičtí a odvážní. Bývají často tvrdohlaví, avšak i přes to dobře vychovatelní. V rodině jsou milými, veselými a věrnými společníky. Jsou velmi dobrými hlídači. Hodí se jak do domu se zahradou, tak i do městského bytu. Potřebují však velké množství pohybu. S jinými zvířaty a psy je třeba je seznamovat již od útlého věku, aby se tak předešlo pozdějším rvačkám nebo neshodám.

 Miniaturní bulteriér byl vyšlechtěn ve Velké Británii v 19. století. Nebyl nijak speciálně křížen, jedná se pouze o zmenšeninu bulteriéra. Bulteriér vznikl křížením buldoka s dnes již vyhynulým bílým anglickým bulteriérem. O jeho vyšlechtění se zasloužil James Hinks. Miniaturní bulteriér vznikl pouze vybíráním menší jedinců a jejich křížením. V dnešní době se chová pouze jako rodinný společník.

Standart u Minibula je v podstatě stejný, jako u Angl.bulteriera, liší se pouze výškovými a váhovými limity. Dorůstá výšky  kolem 35,5 cm

a váha se pohybuje kolem 9 - 15 kg, přesně však stanoveno není...

Standart

Oficiální zkratka v ČR: BT

Využití: Služební pes

Číslo standardu FCI: 3

Skupina FCI: III - Teriéři

Sekce FCI: 3 - Psi typu bulteriéra

Celkový vzhled:

Pes silné konstituce, svalnatý, vyvážený a aktivní, s bystrým, rozhodným a inteligentním výrazem. Jeho jedinečnou vlastností je klabonosá hlava ve tvaru vejce. Bez ohledu na velikost musí být jasně vyjádřen pohlavní výraz – psi samčí a fenky samičí.

Chování a temperament:

Bulteriér je gladiátorem mezi psy, je plný ohně a odvahy. Je vyrovnaného temperamentu a je schopen disciplíny. Třebaže je tvrdohlavý, je mimořádně přátelský k lidem.

Hlava:

Hlava dlouhá, mohutná a správně hluboká, nikoliv však hrubá. Při pohledu zepředu má hlava tvar vejce a je zcela vyplněna. Na jejím povrchu nejsou žádné prohlubně ani prolákliny. Profil je mírně zakřivený dolů od vrcholu mozkovny ke špičce nosu.

Lebeční partie:
Mozkovna: Temeno mezi ušima je téměř ploché.

Obličejová partie:
Nosní houba: Měla by být černá. Špička nosu je zahnutá dolů. Nosní otvory jsou dobře vyvinuté.
Pysky: Suché a přiléhající.
Čelisti / zuby: Dolní čelist hluboká a silná. Zuby jsou zdravé, čisté, dobré velikosti, pravidelně rozmístěné s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
Oči: Zdají se být úzké, šikmo posazené a trojúhelníkovité, hluboko uložené, černé nebo co nejtmavěji hnědé, takže se zdají být téměř černé a mají pronikavý lesk. Vzdálenost od špičky čenichu k očím je poněkud větší než od očí k vrcholu mozkovny. Modré nebo částečně modré oko je nežádoucí.
Uši: Malé, tenké a nasazené blízko sebe. Pes by měl být schopen uši udržet toporně vzpřímené. V takovém případě uši směřují přímo vzhůru.

Krk:Velmi svalnatý, dlouhý, klenutý, od plecí se zužuje k hlavě a nemá volnou kůži.

Trup je dobře zaoblený, se znatelným klenutím žeber a velkou hloubkou od kohoutku k hrudní kosti, takže hrudní kost je blíže zemi než břicho.

Hřbet: Krátký a pevný, hřbetní linie probíhá za kohoutkem vodorovně, bedra jsou mírně klenutá. Bedra široká, dobře osvalená. Hrudník: Při pohledu zepředu široký.

Dolmí linie:Od hrudní kosti k břichu tvoří ladnou křivku směřující vzhůru. Ocas:Krátký, nízko nasazený a vodorovně nesený. U kořene je silný a zužuje se do jemné špičky.

Končetiny

HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny mají velmi silných kostí s kruhovým průřezem; Pes na nich musí stát pevně a musí být postaveny dokonale rovnoběžně. U dospělých psů délka hrudních končetin přibližně odpovídá hloubce hrudníku.
Plece: Silné a svalnaté, aniž by byly příliš těžké. Lopatky široké, ploché a těsně přiléhající ke stěně hrudníku. Jejich sklon dozadu je výrazný, směřují šikmo vzhůru. V ramenním kloubu svírají lopatky téměř pravý úhel s pažní kostí.
Lokty: Drženy přímo a silné.
Nadprstí: Svisle postavená.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Pánevní končetiny rovnoběžné při pohledu zezadu.
Stehna: Svalnatá.
Kolena: Kloub je dobře zaúhlený.
Lýtka: Dobře vyvinutá.
Hlezna: Dobře zaúhlená.
Nárty: Krátké a silné.

Tlapy: Kulaté a kompaktní s dobře klenutými prsty.

Pohyb:

Pohyb je pevně svázaný, plynulý a pokrývající půdu volnými, lehkými dlouhými kroky, působí elegantně a čile. V klusu je pohyb přední i zadní části rovnoběžný, ke středové linii směřuje jen ve vyšších rychlostech; hrudní končetiny dosahují daleko dopředu a pánevní končetiny se plynule pohybují v kyčlích, dobře pruží v kolenou i hleznech a poskytují pohybu silný impuls vycházející zezadu.

Osrstění

SRST: Krátká, hladce přiléhající, rovná a na omak drsná s jemným leskem. V zimě se může vyskytovat jemná podsada.

BARVA: U bílých je srst čistě bílá. Pigmentace kůže a znaky na hlavě se nepenalizují. U barevných jedinců barva převládá; Všechny odstíny jsou rovnocenné, žíhané se dává přednost. Černá žíhaná, červená, žlutá a tříbarevná jsou přijatelné barvy. Tečkování v bílé srsti je nežádoucí. Modrá a játrová jsou vysoce nežádoucí.

Velikost:

Nejsou stanoveny výškové ani váhové limity, ale pes musí působit dojmem maximální substance odpovídající kvalitě a pohlaví.

Vady:

Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa

Stafordšírský bullterrier

V Anglii je stafordšírský bulteriér znám již 180 let. Ohledně vzniku plemene se uvádí několik verzí. W. Juneman udává tři. První - je to přímý potomek Old English Bulldoga a různých teriérů. V této době chovali oceláři a horníci z Black Country barevného psa nazývaného Bull and Terrier. Psi vyrůstali v početných rodinách s mnoha dětmi v těsných malých bytech. Pes si musel na své živobytí vydělávat sám. Majitelé je používali na psí zápasy a na dávení krys v aréně. Čistokrevný chov se datuje od třicátých let minulého století. Dne 25. května roku 1935 byl v Old Cross Gun Hotelu Joe Mallena založen první klub s názvem The Original Staffordshire Bullterrier Club. Na této schůzi byl schválen standard plemene a bylo rozhodnuto o jeho předložení Kennel Clubu k přijetí. Původní název klubu Kennel Club neuznal, a tak byl změněn na The Staffordshire Bull Terrier Club. Původní standard zůstal v platnosti až do roku 1948. Tehdy byla snížena kohoutková výška z 39 až 45,7 cm na 35,6 až 40,6 cm a do té doby povolené vztyčené ucho se stalo krajně nažádoucí. Oficiálně uznal Kennel Club tohoto teriéra roku 1939. Plemeno se dočkalo velkého rozšírení a dnes je nejoblíbenějším teriérským plemenem ve Velké Británii.

Chov v ČR se datuje od roku 1991, kdy byla dovezena první fena. Následovaly importy z Německa, Belgie, Nizozemí, Finska a naší přední chovatelé investovali do zahraničního krytí.

Stafordšírský bulterier je známý svou bezmeznou odvahou a houževnatostí. Je vysoce inteligentní a velmi laskavý pes zejména k dětem. Je to statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý pes. Uvnitř rodiny je nesmírně milý, přítulný a něžný, k přátelům a známým je tolerantní, v případě ohrožení však vyniká bojovností, odvahou a neústupností.

Povaha stafordširského bulteriéra záleží na výchově. Pokud ho nevedete k agresi a mezi štěňaty nevyfasujete vyloženě dominantního jedince, pak má tento pes spíš duši jehněte. Je nesmírně pozorný ke svému majiteli. Stafordširský bulteriér je dominantní plemeno. K člověku vzhlíží, ale pokud nemá dobrý trénink a vyrůstá relativně izolován, s neznámými psy se většinou nedohodne. Už vůbec ne, jde-li o hračku nebo o jídlo. Má jistý pocit nadřazenosti a rád dohlíží na situaci z vyššího stanoviště.Toto plemeno se v žádném případě nehodí pro lidi zaměstnané, kde je pes ponechán celý den svému osudu a nikdo na něj nemá čas. Takový pes ne nudí a svoji přebytečnou energii může zaměřit tím nejméně vhodným směrem. Rovněž lidé netrpěliví, prchliví, autoritativní a panovační by si toto plemeno neměli pořizovat. Chcete-li psa pro jednoho pána, samostatného, nezávislého a zdrženlivého vůči lidem či hlídače za plot, nepořizujte si toto plemeno.

Stafordšírský bulteriér je rozhodně pohodové plemeno. Dokonale splňuje své poslání být výborným společníkem lidí všech věkových kategorií od malých dětí až po seniory. Jeho nejcennější devizou je jeho výjimečná povaha.

Standart

Země původu: Velká Británie

Datum zveřejnění původního platného standardu: 24. 6. 1987

Klasifikace FCI:

    * skupina 3, teriéři

    * sekce 3, teriéři typu bull

    * Bez pracovní zkoušky.

Celkový vzhled:

Hladkosrstý, dobře vyvážený a na svou velikost velmi silný pes. Svalnatý, aktivní a pohyblivý.

Charakteristické rysy:

Je známý svou bezmeznou odvahou a houževnatostí. Vysoce inteligentní a velmi laskavý zejména k dětem.

Chování / povaha:

Statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý pes.

Hlava a lebka:

Krátká, celkově hluboká hlava s širokou lebkou. Velmi vyvinuté lícní svaly. Stop výrazný, morda krátká, nos černý.

Oči:

Přednost mají tmavé oči, jejich zbarvení se však může vztahovat k barvě srsti. Kulaté a středně velké. Posazené tak, aby hleděly přímo vpřed. Okraje víček tmavé.

Uši:

Růžovité nebo polovztyčené, ani velké, ani těžké. Klopené nebo vztyčené ucho je nanejvýš nežádoucí.

Pysky / čelisti / zuby:

Pysky přilehlé a čisté. Čelisti silné. Zuby velké, s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí.

Krk:

Svalnatý, poměrně krátký, s jasnými obrysy, směrem k ramenům se rozšiřující.

Hrudní končetiny:

Nohy rovné, s dobře vyvinutými kostmi, postavené poměrně daleko od sebe; z nadprstí, které není ochablé, vybíhají mírně ven vytočené tlapy. Ramena jsou uložená patřičně vzad, lokty nejsou volné.

Tělo:

Bedra krátká, hřbetní linie rovná. Široká přední fronta, hluboký hrudník, správně klenutá žebra. Tělo je svalnaté, s jasnými obrysy.

Pánevní končetiny:

Dobře osvalené. Hlezna nízko položená, kolenní klouby správně zaúhlené. Nohy jsou při pohledu zezadu souběžné.

Tlapy:

Se silnými polštářky, silné a středně velké. Drápy jsou u jednobarevných jedinců černé.

Ocas:

Středně dlouhý, nízko nasazený ocas se ke špičce zužuje a je nesený poměrně nízko. Neměl by být příliš zatočený – lze jej připodobnit k ramenu starých pump.

Chůze / pohyb:

Volný, vydatný a čilý pohyb s racionálním využíváním energie. Konče-tiny se při pohledu zepředu i zezadu pohybují souběžně. Z pánevních končetin vychází zjevný posun.

Osrstění

Srst: Hladká, krátká a hustá.

Barva:

Červená, plavá, bílá, černá nebo modrá, nebo kterákoli z těchto barev s bílou. Žíhaná všech odstínů nebo žíhaná s bílou. Černá s pálením nebo játrová barva je vysoce nežádoucí.

Hmotnost:

    * psi 12,71 – 17,25 kg

    * feny 10,89 – 15,43 kg

Velikost:

Požadovaná kohoutková výška činí 35 – 40 cm.

pozn.: Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.